Provoz bez AIS prověřuje odolnost dodávek ropy přes Hormuz

Vývoz ropy přes Hormuzský průliv pokračuje navzdory útokům na jednotlivá plavidla. Změnil se však způsob organizace přepravy. Tankery vypínají AIS, pohybují se v konvojích a předávají náklad mezi loděmi, aby omezily riziko při průjezdu strategickým průlivem.

Vývoj ukazuje problém důležitý pro průmysl 5.0: odolnost není jen otázkou automatizace, ale také kvality dat. Mezi 16. a 23. zářím bylo zaznamenáno 55 tranzitů s aktivním AIS, přibližně o 94 % méně než před konfliktem, kdy se týdně evidovalo kolem 910 pohybů. Tento pokles viditelnosti však nelze zaměnit za stejně velký pokles skutečné přepravy. Vypnutí sledování může být záměrnou bezpečnostní strategií.

Bezpečnost přináší další provozní vrstvy

Nový model funguje jako kyvadlová přeprava. Velké ropné tankery vstupují do Perského zálivu s deaktivovaným AIS, v Ománském zálivu předají ropu jiné lodi a vracejí se přes průliv. Náklad může být následně rozdělen mezi tankery typu Suezmax. Bezpečnostní výhodou je menší počet lodí vystavených nejrizikovějšímu přechodu. Pro průmyslové řízení však přibývají předávací body, ruční koordinace a příležitosti k rozdílu mezi fyzickým pohybem nákladu a digitálním záznamem.

Od 20. do 22. září opustilo podle odhadů Perský záliv přes průliv 26,72 milionu barelů ropy. Přibližně dvě třetiny byly později přepraveny prostřednictvím překládky mezi loděmi. Třídenní objem odpovídal asi 8,9 milionu barelů denně, šlo však o vrchol spojený s konvojem, nikoli o potvrzené dlouhodobé tempo.

Řízení provozu s neúplnými daty

Írán požaduje severní koridor ve svých teritoriálních vodách. Rostoucí objemy saúdské, irácké a kuvajtské ropy i část exportu ze Spojených arabských emirátů využívají jižní trasu podporovanou americkou protivzdušnou obranou a námořními silami. Saúdské nakládky z terminálů v Perském zálivu dosáhly v prvních 27 dnech září odhadem 3,9 milionu barelů denně. Sledované zásilky mířily především do Číny a Indie, část přes transferová místa u Fudžajry a Ománu.

Evropské průmyslové podniky musí při plánování cest rozlišovat mezi úmyslným tichem AIS, zpožděním a technickou poruchou. Nejistota se týká také kontroly nákladu, pojistného rizika a dostupnosti tankerů. Překládky mohou krátkodobě udržet dodávky, další útok by však mohl rychle narušit trasy, kapacitu i regionální zásobování palivy.